Můj ne, nebojte :-) Jen plním úkol Expediční četba.
Přečíst 8 knih – 8 různých, skutečných příběhů, jejichž náplní je
hledání a dosahování cílů v různých oborech, z nichž nejméně 3 se budou
týkat vysokohorské tematiky a další mohou odrážet tvůj zájem nebo
životní směřování. Tak zní zadání onoho úkolu. A jedeme:
Reinhold Messner – Everest
Koho číst, než Messnera? Všechny osmitisícovky, Sagarmatha* bez kyslíku, ten muž má rozhodně co říct!
Everest
popisuje mnohé anabáze s dobýváním nejvyššího vrcholu planety. Kromě
Messnerova vlastního vyprávění se ponoříte i do historie poslední
výpravy George Malloryho roku 1924, kdy se s Andrewem Irvinem vydal k
vrcholu. Jestli ho dobyl nebo ne, to se dodnes neví. Jisté je, že se ani
jeden nevrátil. Zmiňuje se i výprava Johna Hunta, jejímž členem byl při
svém výstupu Edmund Hillary.
Samotné
Messnerovy zápisky jsou pak zajímavou cestou do hlubin horolezcovy duše.
Ať už je to podpora fanoušků z Evropy, která dochází do základního
tábora, nebo naopak skepse kolegů, kteří věří kyslíkovým maskám, a
váhání Messnerova spolulezce Petra Habelera, v Messnerově deníku najdete
mnohem hlubší myšlenky, než vyměřování trasy a záznamy o zbývajících
fixních lanech.
Klára Poláčková – Himálajský deník
Klára Poláčková
je první Češka, která stanula na vrcholu Sagarmathy*. Její deník je
průřez jejím nápadem na expedici, tréninkem, cestou do Asie až na vrchol
a zase zpátky. Mimochodem, o tom, že by ráno běhal do práce a odpoledne
řádil na kurtu nebo v posilovně, se zmiňuje málokterý horolezec,
většinou to bývá něco jako "lezli jsme v Alpách, na Kavkaze, Cho Oyu, no
a pak Everest". (A nebo čtu jenom o jednom druhu lezců? Ale ta Cho Oyu
tam bývá často, asi že je považovaná za osmitisícovku lehkou.)
Samotný výstup v
knížce až tolik prostoru nemá. Z celého deníku vyznívalo – a na
posledních stránkách to Klára potvrdila – že se ze Sagarmathy* stává
oblíbená výletní destinace. Kam si Mallory musel nechal stany pro
základní tábor vyvláčet jakem, tam dneska vede asfaltka. Až do 7700
metrů vede elektřina. Base camp je přecpaný stany. Na vrchol se dostal
horolezec nevidomý, na protézách, sedmdesátiletý, patnáctiletý. V roce
2006 prý stanulo na vrcholu kolem 500 lidí. Kam to povede dál?
(Vím, že
vůbec o nic nejde, ale mezi námi – až si budu pro symbolické lezení
vybírat další horu (jestli někdy dokončím ten Lambá Pahár*), nebude to
Sagarmatha. Schválně si zkusím omrknout, kde bude v tu dobu nejmíň
lidí.)
*
Sararmatha je nepálské jméno pro Mt. Everest. (Mimochodem, tibetské je
Jomolungma.) Mám radši původní jména hor. (Těšila jsem se, že polezu na
Čchokori místo na K2, jenže pak jsem zjistila, že je to jméno sice z
místního jazyka, leč uměle vytvořené. A tedy – ať žije expedice Lambá
Pahár EX80!)
A když už jsem v těch poznámkách pod čarou – věřím, že Mallory v roce 1924 na Sagarmathu skutečně vystoupil.
Post scriptum: A ta víra v Malloryho dobytí Sagarmathy mi vydržela celých pět dní, než
mě Messner knížkou "Malloryho druhá smrt" přesvědčil o opaku. Ach jo, je
to těžký, v něco dneska věřit...
Žádné komentáře:
Okomentovat