Tak na začátek se musím pochlubit, a to hned se třemi věcmi. Zaprvé jsem už na 4753 S (Už? Ještě? Kdoví...), zadruhé stále lezu bez přestávek (A pokud si dobře pamatuju, tak krizový bod Nangáparvatu byl mezi třemi a čtyřmi tisíci, takže to už mám za sebou) a zatřetí jsem našla a opravila (no, možná tak úplně nenašla, ale opravila zajisté) sčítací vzorce ve svých tabulkách, tudíž mi oba součty souhlasí a tím pádem znám svoji výšku na svem přesně
Lezci, abyste pochopili moje dvojí sčítání – mám jeden sloupeček, kam si píšu všechny svemy, a pak další čtyři, kde to třídím podle kategorií. Sčítám to zvlášť, a už tři měsíce se divím, že mi ty součty nesouhlasí...
Pomalu, ale jistě si střádám svemy do jedničky za cestu do školy, které měří kilometr, pak tam jsou ještě nějaké ty vedené družinovky...a pak už toho tam moc není. Lezu dost setrvačně. Hnula jsem s tím až osmadvacátého, kdy jsem psala hlášení na Skunipu, a chtěla jsem si tam připsat nějaké hezké kulaté číslo. Střádala jsem svemíky za citáty, brainstorming, četbu a lezení do našich několika domácích schodů, dokud jsem to na těch 4600 S nedotáhla.
Taky jsem začala řečit modelové otázky k přijímačkám, což díky Kybovi bude do budoucna taky slušná řádka svemíků. Tedy jestli vydržím.
Což by tedy bylo už asi opravdu všechno. Ze svahů Cho Oyu srdečně zdraví
Hapla
Žádné komentáře:
Okomentovat