V Himálaji přituhuje, Hapla zpomaluje
Právě jsem se vrátila z oddílové rady. Vlastně jsem se zastavila
poprvé od návratu ze střediskového víkendu, a to ještě nedopatřením.
Kdyby tu už byli rodiče, klusala bych k volbám a pak bych se nějak
přinutila vypátrat návod k použití naší feldy, abych se připravila na
zítřejší první jízdu v autoškole. Takhle můžu chvilku posedět, doplnit
do tabulek pár svemů (až na to, že jsem se ještě nepodívala, kolik
stránek měly ty knížky od Körnera) a poslouchat Strašlivku.
A to, co v tabulkách vidím, se mi vůbec nelíbí.
3849
S je pesimistický počet, 4961 S ten nejoptimističtější. Od minulého
reportu jsem se moc nepohnula. Měla bych si alespoň počítat svemy za
slovíčka. Jinak se můj výstup bude skládat z oddílových akcí, kilometrů
cestou do školy, povinné četby a publikování v časopise. A to rozhodně
nechci.
Zrovna dneska jsem ulovila hezkých 30 S za vedení
oddílovky. Celou schůzku jsem šéfovala já a zbytek rady řešil podzimní
prázdniny, z čehož na jednu tranu mám dobrý pocit z podařené oddílovky,
ale na druhou vůbec nevím, o čem podzimky budou. Na následující oddílové
radě jsem zase stála v pozici rebela poněkud mimo mísu, kdež končím
většinou, ať se mi to líbí nebo ne. Měla bych se nad tím silně zamyslet.
Problém spočívá v tom, že se teď musím vrhnout na 100% do školy a na
100% do skautingu. 100% + 100% = maximum = 100% ... páni. Ještěže mi
matika nikdy moc nešla...
Žádné komentáře:
Okomentovat