protože tohle měl být vlastně lezecký blog – tak aby bylo vidět, jak lezu
Po
Nangáparvatu jsem se rozhodla lézt na Cho Oyu – Tyrkysovou bohyni. Byla
to první hora, kterou se pokusily zdolat ženy – Claude Koganová a
Claudine van der Strattenová. Na jejich tragickou expedici později
navázaly Dina Štěrbová z Československa a Američanka Věra Komárková
(rodačka z Písku). Jejich výstup znamenal ženský prvovýstup na Cho Oyu a
první československou ženskou osmitisícovku. Což je podle mě hromada
dobrých důvodů, proč si vybrat zrovna Cho Oyu.
Nějak jsem se
rozpovídala o tom, proč vlastně Cho Oyu, ale chtěla jsem napsat, jak si
stojím ve výstupu. Jsem už někde těsně pod dvěma (nebo třemi – to se
ještě uvidí) tisíci SVM. Což je hlavně spousta knížek, úkol Cizí země,
nějaké to Setkání s přírodou a v neposlední řadě konečně doběhnutý
Maraton, byť se ztrátou 59 dní. Stejně jsem na sebe (alespoň maličko)
hrdá. Ono to chce dost přemáhání, přinutit se vyběhnout – a obzvlášť
vyběhnout do studenýho mokrýho deště.
A co dál? Ráda bych stála na
vrcholu na Silvestra – bylo by efektní zapsat si mezi předsevzetí novou
horu – ale nevím, nevím, jestli na to mám. Každopádně teď nechci dělat
ve výstupu pauzy, zamrzání v Diamírské stěně na Nangáparvatu mi úplně
stačilo a teď mě štve.
Takže to by bylo asi tak všechno. Horolezkyně Hapla končí svůj report ze svahů Tyrkysové bohyně – Cho Oyu.
PS:
Pokud nemáte ani tušení, o čem to žvaním, a rádi byste to pochopili,
radši klikněte na odkaz Skunipa nebo obrázek Cesta k vrcholu – obojí v
menu. Hned uvidíte. A můžete se přidat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat