15. srpna – den Marathonský
dopoledne – Jo, přiznávám se, zatím to projíždím. Tady je velice nepěkně, pošmourno, morko a zima-a-aaa. Takže jsem změkčile zůstala doma a a) poslouchala výhrůžky ČHMÚ, b) balila na vodu a c) sledovala, jak Štěpánku Hilgertovou obrací ten boční proud mezi dvěma protivodama. Zatím to tu vypadá jako velice vodní a vodácký den, a já si připadám jako velmi nevodácká bytost.
odpoledne - HURRRÁÁÁ!!! Ať žiju. I když se nemám moc čím chlubit. Ale to je fuk. Zkuste si někdy běhání v drobném studeném dešti, fakt doporučuju.
14. srpna – předvečer Marathonský, možná...
Tak. Do konce marathonu mi zbývá jedna poslední etapa (a mám asi 65 dní, kdy jsem neběžela. Nemám se čím chlubit...). Zítra večer ale vyrážím na vodu, takže budu muset přemoct svůj odpor k ránům, fyzické aktivitě a zdravému životnímu stylu obecně a běžet ráno. Držte mi všichni palce...
4. srpna
Tak zas běhám. Do konce mi zbývá sedm etap. Už teď mám asi padesát dní, kdy jsem neběžela :-( :-(
26. července
Se mnou už to vážně není možný. Když mě přestalo bolet koleno, rozsekla jsem si nohu. Takže mám zas alespoň na pár dní po běhání. Kdybyste věděli, jak mě to štve :-(
22.července
A mám po běhání. Tedy alespoň na nějakou dobu. Včera se moje koleno rozhodlo, že takhle to dál teda jako fungovat nebude, takže teď jsem ráda, že vůbec chodím, o běhání nemůže být řeč. Ale do mých narozek to nějak budu muset zvládnout. Řekla jsem si, že to zvládnu, takže to taky zvládnu.
15.července
Už jsem se vsázela sama se sebou, jestli se k běhání ještě vůbec vybičuju. A – vybičovala jsem se. Moje jakás takás vytrvalost a fyzička, kterou jsem si na jaře vypěstovala, je samozřejmě zas z háji, takže i na 800 metrech, které už jsem dávala v pohodě, jsem teď zas málem vypustila duši. Ale jsem na sebe hrdá. Mám teda fakt za co, když jsem se měsíc poflakovala, ale tak ať. Za něco na sebe hrdá bejt musím, ne?
13.června
Pátek, bláznů svátek, a když je ještě k tomu třináctýho... no nic. Počáteční...ehm...nadšení...po běh maratonský se začíná nějak vytrácet. Celou věc podtrhuje ještě fofr, který mám se školou a s táborem, no a ve výsledku už toho moc nenaběhám. Ještěže i s mojí nedokonalostí tenhle úkol počítá a nějaké svemy za něj dostanu, i když si etapy doodběhám o prázdninách.
6.června
Věřili byste, že na sportovním kurzu si člověk nezvládne zaběhnout osmistovku? Je to tak. No, ale alespoň mám hezkých 90 km do "2000 km vlastní silou". Kolo, voda, vlastní nohy, podtrženo sečteno, není to tak zlé...doufám.
30.května
Rozhodla jsem se, že bude praktičtější běhat ráno, protože večer je horko, ba až vedro, Sahara hadr etc. Přesně si pamatuju své tři první ranní myšlenky. 1. Kolik je provšechnonasvětě hodin? 2. Jéé, říkala jsem si, že půjdu běhat... 3. Kašlu na to. Takže svůj skoro kilometr jsem si opět odběhla ve večerním pařáku. Jak si kdo ustele, tak si kdo lehne. A když si ustele dobře a leží se mu hezky a pak se mu nechce vstávat, tak si holt zaběhá v horku.
28.května
Třetí týden. Ohře mi poněkud pochroumala plán. Ale nějak to půjde; teď to přece nevzdám.
25.května
První velká prohra na maratonském poli. V pátek jsem odjela na Ohři, za účelem provozování sportu vodáckého (bude se hodit do 2000km vlastní silou), a následkem toho jsem celý víkend neběhala. Teď jsem zcela spálená, namožená a zničená, takže asi ani dnes si svých 800 metrů nedám. Stydim, stydim, stydim...a jdu se učit matiku.
20.května
Proč vždycky v úterý večer prší? Poprvé jsem si na běhání musela vzít mikinu. A navíc jsem z donucení strávila půl dne na vysokých podpatcích, což mě vyčerpalo už předem, ještě k tomu nějakých 800 metrů běhu... Ale k věci: druhý maratonský týden. Tentokrát jsem se přiměla běhat každý večer. Abych se nenudila, průběžně měním běžecké trasy (a pak dlouze měřím, jestli to opravdu bylo celých 800m). Včera jsem dokonce potkala jinou běžkyni, což mě značně potěšilo. A začínám mít pocit, že v okolí hospody potkávám známé tváře. Možná bych měla běhat jinudy.
15.května
Dneska jsem ani nevěděla, jak jsem se dostala ze dveří, probrala jsem se, až když jsem se rozběhla. Dnešek byl takříkajíc den blbec. A zvláští je, jak to ze mě při běhu všecko spadlo. Tentokrát vlastně asi poprvé jsem si nemusela v duchu opakovat, že nejsem žádný béčko a že to zvládnu; prostě jsem běžela jen proto, že mě to bavilo. Navíc jsem zjistila, že i ten týden běhání má svoje výsledky, už jsem o poznání míň orvaná. No, nejspíš když má někdo fyzičku naprosto mizernou, dá se zlepšit skoro vším...
13. května
Počasí se nemůže rozhodnout, jestli teda prší nebo ne, a já rekapituluju první týden svého maratonu na etapy. Zatím se mi vcelku daří; pravdou je a zůstane, že v pátek jsem neběžela, ale to se občas stane i profesionálům (ehm, tedy, alespoň doufám...?) (Profesionálové zas určitě nemusejí měřit klubovnu kvůli rekonstrukci a plánovat tábor – no ne?). Takže čtyřikrát jsem si proběhla nejbližší ulice, jednou jsem si naplánovala trasu po lesních cestách (paráda, bohužel nemám les běžně k dispozici) a jednou jsem zkusila běhat na dráze u svojí bývalé základky. Vzhledem k tomu, že radši běhám odněkud někam, asi zůstanu u pouličního běhu (jo a kromě toho taky v jedné té ulici stává sanitka...jeden nikdy neví 0:-)
Začátky prý bývají těžké. Já mívám spíš problémy dotáhnout věci do konce. Uvidíme, ke kterému schématu událostí se přikloním při maratonu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat