Z letiště

(Coby součást epediční dokumentace. Včetně fotodokumentace, neb jsem si po letech konečně pořídila vlastní foťák.)

Jak jsem se už letos jednou zmínila, létání mi připadá fascinující, dokud můžu stát nohama pevně na zemi. A tak jsem se radostně chopila další možnosti navštívit letiště v rozumné dojezdové vzdálenosti, když letiště Planá u Českých Budějovic slavilo osmdesáté narozeniny a při té příležitosti uspořádalo výstavu o historii a den otevřených dveří.

(Vrcholový úkol Pamětihodnosti, že ano.)
Doprava na místo byla nadmíru vtipná, završená vlakem z budějovického nádraží přes zarezlou výhybku na vlečku přímo do areálu letiště. Místo na samém konci vlaku poskytlo krásný výhled a poskytlo by i krásné fotky, kdyby to sklo ve dveřích nebylo tak špinavé...

Ne zcela tradiční pohled na nádraží 

Pásla jsem po výstavě, neb ta byla podstatná k naplnění úkolu. Umístili ji přímo do jednoho úlu. Správně, ačkoliv divně se píše ÚLu, jelikož jde o zkratku Úkryt letadel. Zvenčí kopec porostlý trávou, zevnitř betonová klenba. A v tomhle případě malířské stojany s fotkami, vitrínky s modely, kulisy pro dětské divadlo a jeden letecký motor rozříznutý tak, aby bylo vidět dovnitř. Sice dost připomínal motory na křídlech MiG-21, ale jsem si téměř jistá, že pocházel z MiG-15.
(Mikojan-Gurevič, mimochodem, pořád si to nemůžu zapamatovat.)
Na stojanech fotky. Hlavně budějovičtí letci, kteří se vyznamenali ve druhé světové, nezřídka i tam někde zůstali. Fotky, pilotní průkazy... ačkoliv jsem naprosto přesvědčená, že tam někde byly i psané dokumenty, konkrétní dobový si nevybavím. Ale určitě výklady k historii.

A modýlky. Modely letadel z pozůstalosti několika sběratelů, roztříděné dobově. Druhá světová - Fiesler Fi-156 Storch (akorát tak miniaturní, že jsem nepoznala, jak má uspořádanou kabinu a jestli má řízení na obou místech), Heinkel He-111 (vůbec mi nedošlo, že je to tak velké letadlo), Messerschmitty, zejména pak Me-262 Schwalbe (který vůbec není tak elegantní, jak jsem si ho představovala z Rose pod palbou). Britské žádné, ale pár Jakovlevů ano.
Novější bojové - MiG-23, MiG-21 hned v několika měřítkách, ještě pár MiGů, jejichž identitou si nejsem stoprocentně jistá, a Aero L-29 Delfín.

Z toho, co bylo možno vidět naživo, to bylo několik ultralightů (příkladně Rans Coyote a jakýsi Skyleader na stojánce, tři krásné Fascinationy v letu) nebo Let L-140 Turbolet, náležející armádě - mají nějaký speciální model s proskleným čumákem, standardní L-140 ho nemá.

L-140 v armádní kamufláži (ten dým je z předváděného akrobatického modelu)

V akci pak Antonov An-2R, kde erko znamená zemědělské provedení - tahle Andula sloužila jako práškovací, stále úžasná Extra 300 SR Martina Šonky, v průletu dva JAS 39 Grippen a jeden záchranářský vrtulník Sokol. Za stolem s propiskou pak t.č. velvyslanec pan Vladimír Remek, který jeden čas, předtím, než trhnul český rekord ve výšce letu, létal v Plané s MiG-21.

An-2R hrdě předvedla i hašení požáru, jak to bylo v programu, i když původně to měl dělat Z-37 Čmelák 

Krásná Extra 300 SR

Nožový let Martina Šonky

A k tomu samozřejmě tradiční přehlídka složek integrovaného záchranného systému, vodních a kynologických záchranářů, celní správy, vězeňské policie, biologické ochrany letiště et cetera et cetera.

Dobré to bylo.

Káně Harrisova z biologické ochrany letiště. Jak to popsal pracovník: "Když má něco přiletět, vezmem pušky, psy, fógly a jdem plašit."