Táborový kaleidoskop

Vosí žihadlo patnáct minut fakt dost bolí.
A pak tři dny tejden šíleně svědí.
(Nemohlo by fakt dost bolet hodinu a pak dát pokoj? Brala bych všema deseti.)

Po dvou letech bez jediné noci pod stanem, neřku-li pod širákem, jsem vešla na tábořiště, nastěhovala se na svou postel v podsaďáku a začala štítivě vyhazovat ze stanu hmyz, snažíce se u toho nepištět. Můry. Kobylky. Škvory. A tak. A měla jsem pocit, že jsem totální měkký máslo a už na ten tábor nepatřím.
Stačilo se na to vyspat a můj vztah k hmyzu se upravil do rozumných kolejí. A můru ze spacáku jsem pak vyndala se znuděným "uhm".

Vzpomínala jsem na svůj dávný článek o kašírování škrobem a využila trosek, které mi z něj uvázly v paměti. Škrob se vhodně doplnil s kreativitou spolutvůrkyně v oblasti textilu a výsledkem byla dost hezká dračí hlava, strážící poklad v noční etapě. A jeden skvělej poklidnej táborovej den.

Na drhnutí nánosu sazí z hrnců je stále nejlepší písek z potoka. A taky se u toho člověk krásně opálí, žejo.

Je fascinující, jakou škálu zvukových projevů mají krávy.

Krávy v noci nespěj.

Kráčím kolem jídelny, kde rokují vedoucí, a z jejich hovoru ke mně zalétne slovo "zabije". Prudce zostražitím a jdu pátrat, co se stalo či stane. A zjistím, že se baví o jedné světlušce. Která je sice tintítko, ale hřebík, pane, ten zabije na pět ran!

Na tuto světlušku taktéž velmi vzpomínám, když se usilovně snažím zabušit do klády hřebíček o délce cca patnáct čísel, tloušťce asi půl a notně orezlý. Pět ran? Ani omylem.

V noci nádherně září měsíc, vrhá na kraj neobvyklé stíny, maluje mrakům stříbrné okraje a mně je to úplně šumafuk, protože to znamená, že bude zase děsná klendra. Jen kdybych měla ještě nějakou vrstvu na přidání k těm svým čtyřem.

Fake it till you make it - poslední dva dny jsem konečně odposlouchala a zazpívala obě sloky večerky. Do té doby jsem tak nějak broukala a doufala, že si nikdo nevšimne.

U závěrečného ohně si s povzdechem procítěně zazpíváme "Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány" a prohlásíme to za druhou táborovou hymnu hned vedle "Já jsem tak línej".

Miluju to. Chci tam zpátky.