Vždycky, když si pomyslím, že už mě v nějakém oboru nic nepřekvapí, někdo někde se srdečně zasměje a přesvědčí mě o omylu.
Při cestách vlakem už jsem zažila čtyřhodinová zpoždění kvůli předem hlášenému sněhu.
Hodinu na jednom nádraží, protože výše zmíněný hlášený sníh zneprovoznil výhybky.
Zažila jsem nehodu na kolejích.
Výtržnost ve vlaku.
Zažila jsem, jak se někdo snaží zatáhnout za záchrannou brzdu. Marně. (Naštěstí. Tenkrát byl ten problém dveře, které nešly otevřít, a onen cestující byl rozhodnut, že na této zastávce vystoupí. Nepovedlo se.)
Zažila jsem poruchu lokomotivy a vykolejenou nápravu.
A nespočet náhradních autobusových přeprav.
Ale aby si každý drážní zaměstnanec myslel o řešení problému na trati něco jiného a dohromady nás honili od vlaku k autobusu, zpátky, opakovat, to vše v horkém letním odpoledni - to tedy bylo poprvé.
Žádné komentáře:
Okomentovat