Duhově

V práci už jsem si rozumně zvykla a nevracím se z ní tak orvaná (většinou), mohla bych se tedy konečně dát do nějakého nového úkolu. Žádný velký projekt, ale něco, co by mě donutilo přemýšlet a každý den něco udělat. A zejtra zrovna začíná říjen... 

Tak nějak jsem před týdnem přemýšlela, když mi bleskl hlavou úkol Duhový život. Modrý život je (nejen) vrcholová klasika, většina skautů se s ním určitě někdy setkala - sada sedmi malých denních úkolů ke splnění. O idee za ním vypráví knížka Přístav volá, praktickou stránku představuje Kronika Ztracené stopy. A za každý splněný úkol je svem.

Úkol Duhový život nese poznámku "pro pokročilé". Tři symbolické osmitisícovky v nohách tabulkách mě přece opravňují říkat si pokročilá, zaržála jsem a otevřela nejdřív Calc, abych si v něm vyrobila přehlednou tabulku na hodnocení, a pak konečně i onen úkol.

Po týdnu musím konstatovat, že to bylo... zajímavé.

Oproti Modrému životu, jehož úkoly jsou zadané celkem přesně a jasně, Duhový život pokrývá mnohem širší oblast a je také mnohem obecněji formulovaný. Otužování? No to je pěkný, že jsem se ráno ztýrala studenou vodou, ale co ta věta o přiměřeném oblékání, chodila jsem v mikině a flaušáku a potkávala lidi v tričku, není ten úkol pro dnešek stejně v čudu? Strava? Ano, zelenina k obědu i k večeři je dobrá věc a bod pro mě, ale ta čokoládová tyčinka cestou z práce, a navíc se mi nad ranní kaší dost utrhla ruka s cukrem, tak co s tím? Takže nakonec jediným jasným a spolehlivým bodem zůstává ranní rozcvička. (Jo, ty skvělé rozcvičky, kdy se vší silou snažíte rozhýbat svaly a klouby a přitom do ničeho v miniaturním pokoji nevrazit, nefunět, nenadávat, do ticha zazní křupání vašeho pravého kotníku a vy fakt doufáte, že to váš spolubydlící blaženě zaspí...)

Ty další týdny budou jistě neméně zajímavé. A snad časem i o něco svemově bohatší...

PS: S Duhovým životem se náhodou pěkně sešla i knižní výzva, konkrétně část o barevných obálkách. Stále mi totiž chyběla růžová a fialová, a já nemohla a nemohla najít žádné slušné správně barevné knížky. (Což o to, toho posledního Mediátora od Meg Cabot bych snad nakonec i přečetla a přiznala, ale růžovou obálku maj z mojí knihovničky fakt jenom ty nejhorší dívčí románky, ke kterým se vracet nemíním.)
Až mě osvítila myšlenka - v obálkách všech barev duhy, navíc s krásnými perokresbami, přece vyšly romány a povídky Roberta van Gulika o soudci Ti.
Výzva (nebo přinejmenším její duhová část) je zachráněna!