Ale jistě, k běhání (nebo alespoň k určité oblibě této aktivity, což vyřazuje ze slosování školní tělocvik) mě přivedly Vrcholy, konkrétně úkol Vytrvalost maratonského běžce, a teď se k němu díky vzpomínkám na Nangáparvát vracím.
Ovšem jak jsem se kdysi těšívala na to, až na cestě potkám nějakého jiného běžce a spiklenecky se na sebe usmějeme, neboť spolu sdílíme takovou prima věc, jako běhání (a hlavně ten úžasnej pocit, když člověk doběhne), to mě teď nějak přešlo.
S existencí nespočetného množství knížek a webových stránek o běhání, sportovních obchodů s kolekcemi běžeckého oblečení, nejrůznějšího poradenství a srovnávacích studií všeho vybavení se kolem rojí samí od hlavy k odpružené patě dokonale vybavení běžci, funkční oblečení, na ruce sporttester, v uších empétrojku s pečlivě vybranou motivační hudbou...
... a na mě, která běhám v plátěných tříčtvrťácích a dneska jsem je doplnila fialově proužkovaným svetrem z Tesca, se ani nepodívají.
A to jsem to od dob nangáparvátského maratonu vylepšila, koupila jsem si slušné běžecké boty.
Žádné komentáře:
Okomentovat