There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

pondělí 25. listopadu 2013

Dva pokusy o bezlepkovou pizzu

Recept na těsto jsem našla na stránce vareni.cz. Praví se tam následující:

250 g hladké mouky
1,5 dl vody
6 lžic oleje
1/2 balíčku prášku do pečiva
špetka soli

Pokus No. 1: Použita "mouka" (nedokážu vynechat ty uvozovky, protože je to z velké většiny škrob) Bezgluten, půl sáčku kypřícího prášku. Vodu neodměřuju, asi to nebylo zcela strategické, protože k úvodnímu čtvr kilu směsi bylo ještě potřeba trochu přisypat, aby se nadbytek vody vykompenzoval.
Výsledné těsto mi ze všeho nejvíc připomínalo modurit. Plech jsem lehce vymazala olejem (aby bylo všechno úplně jasno, šest lžic je v těstě a na plechu je něco navíc) a těsto po něm roztahala do placky. Mám relativně malý plech, dávka by stačila i na větší. Placka byla následně obložena pochutinami a pečena 12 minut na 200 stupnů (po několikaminutových dávkách za průběžné kontroly.)

Těsto zůstalo nenakypřené, což by mi u pizzy nevadilo, ale okraje se spekly do tvrda.

Pokus No. 2: Použit zbytek Bezglutenu a bezlepková směr Jizerka, sáček a půl kypřícího prášku. Těsto je narozdíl od prvního pokusu sympaticky nažloutlé. Pečena 12 minut na 200 stupňů a pak 5 minut na tuším 170 stupňů, prostě typická metoda pokus-omyl.

Prášek do pečiva se konečně projevil, těsto je přiměřeně nadýchané a od kousání okrajů nehrozí úraz. A vzhledem k tomu, že byla i mnohem líp obložená, byla prostě lepší než pokus číslo 1.

Jo, a jednu výhodu těsto bez lepku má - pokud vím, lepek je v těstě ta elastická složka. Tudíž když taháte placku z bezlepkového těsta, nemá těsto snahu stahovat se zpátky.


Nejsem poradce pro bezlepkovou dietu, jsem jen experimentátor s možná naivní představou, že by moje zkušenosti mohly přijít k dobru i někomu dalšímu.

Žádné komentáře:

Okomentovat