Tak si tak říkám, že od mého málo slavného dobytí symbolické Ká Dvojky je na Vrcholech ticho po pěšině. A že jsem si plánovala, jak polezu alespoň přískoky. A že nejenže jsem ještě ani jednou neposkočila, ale že jsem už absolvovala pár akcí, které by za nějaký ten přískok vlastně i stály.
Takže jdeme na to.
Bod jedna: Vybírám si další horu. Uhm. Kde jenom jsem to tenkrát našla tu stránku, kde se pravilo, kdo je zrova na jaké hoře? Teď tedy myslím skutečné hory, ne symbolické, symbolickou databázi mám pod palcem já... no nic, nenalezeno. Vymýšlím náhradní kritérium, podle kterého zvolit vrchol. Nakonec to řeší film "Jak vytrhnout velrybě stoličku. Která osmitisícovka padla jako první? Annapurna! (A nejvíc obětí si vyžádal Nangaparvát, to tam bylo taky a podle toho jsem si vybrala první horu, tak proč ne.
Bod dva: Počítám ty svoje přískoky. Počítejte se mnou - dvě brigády na loděnici a jedna v našem areálu. Loděnice po, řekněme, pěti hodinách manuální práce na kus, areál, tam to bylo slabší, pořádná fyzická práce řekněme tři hodinky. (Ne, nešla jsem tam na tři hodiny a adieu, ale to stříhání akátových proutků podle mě nespadá do kategorie práce počítané v úkolu Manuela.)
Takže to máme bratru třináct hodin při dvou svemech za hodinu, voilà, 26 S ve svahu mám za sebou.
A taky se navracím do svého rodného oddílu a k vedení skautské družiny, takže, abych ten výstup trochu nakopla, jedna částečně vedená družinovka za 30 S plus, jako bonbónek navíc, 2 S za dokončený rukodělný výrobek, neb jsme onu družinovku vyráběly draky.
Tak.
A už v tom zase lítám.
Tak, ať Tě to lítání baví! Obdivuji Tvou píli a odhodlanost si počítat Svemy...to mi nejde. :-) Ž.
OdpovědětVymazatMě právě taky moc ne, takže se na to chci soustředit vždycky jednou za čas a vyždímat z toho všechno, a v mezičase si nedělat hlavu, že jsem si zase nezapsala tuhle pár schodů a tamhle kilometr.
VymazatMěj se krásně :-)