O skotské whisky

V distillerce stála a pořád jenom překlá-, překlá-, překládala...
Ve Skotsku je whisky všude. Neprojedete vesnicí, aniž byste potkali ceduli s nápisem "Distillery", čili palírna, a co chvíli narazíte taky na nějaký specializovaný obchod s whiskou. Prostě jet do Skotska a nesetkat se s whiskou je výkon. Mezi mými společníky výkon nadlidský, neb nějaká ta lahvinka kolovala často. Inu, měli dovolenou.
Do tajů výroby whisky jsme byli zasvěceni ve Strathisla Distillery, součásti skupiny Chivas Brothers.
Na tomto místě si dovolím trochu teorie. Skotská whisky se vyrábí dvojí destilací z ječmene, pak se nechává zrát v sudech, nejčastěji po bourbonu. Pravá skotská whisky musí zrát alespoň tři roky v dubových sudech na území Skotska. Výsledkem je pak tzv. single malt whisky, čili sladová whisky, prostě to, co je v tom sudu. Malé distillerky se ovšem živí hlavně prodáváním své whisky "míchačům", kteří z různých single whisek míchají míchanou whisky – blended whisky. Blended whisky je např. Ballantines, Chivas Regal (její součástí je singlemaltka ze Strathisla) nebo Johnnie Walker.
Ve Srathisla nás uvítali sympaticky ochutnávkou dvanáctileté Chivas Regal, pak nás rozdělili do skupin a nahnali na prohlídku palírny.
Rychle se ukázal problémek – naše překladatelka byla poněkud společensky unavená a výklad průvodce nestíhala překládat. Já jsem neudržela svojí hubu nevymáchanou zavřenou a dost nezdvořile jsem jí překlad doplňovala. Inu, stalo se, co se stát muselo. Komu by se taky líbilo, když ho o kolik let mladší osoba opravuje. Takže jsem najednou stála vedle průvodce já. Stihla jsem se ještě zběžně pomodlit, abych rozuměla, a už to jelo. Kvašení, to vcelku šlo, až na odborné termíny. Dvojí destilace byla hračka, z hodin fyziky jsem si pamatovala dost, novinka byla pouze dělení destilátu na "hlavu", "srdce" a "ocas". Kámen úrazu nastal, když průvodce vyslovil zcela nevinnou větu, že "From this moment this product is taxable, and therefor is has to be locked."
Já rozuměla každé slovo. Ale vážně mě nenapadlo, že uprostřed fyzikálních procesů najednou jen tak mimochodem poznamená, že od týhle chvíle je whisky zdanitelná.
No nic, to byl první překladatelský kiksík, a přesunuli jsme se do skladu. Přeložila jsem všem varování, že uvnitř nesmí fotit, protože od jiskry z foťáku by se mohly vznítit ethanolové výpary. (A že jich tam bylo. Kdyby byl člověk ve skladu delší dobu, opil by se, jenom jak by dýchal.) V klidu a míru jsme si popovídali o tom, proč se na sudy používá zrovna dubové dřevo a proč se whisky dává do už použitých sudů, a zvládli jsme i nízké regály (aby se se sudy dalo manipulovat ručně). Zaváhala jsem až u tří zákonů pro výrobu skotské whisky – čili alespoň tři roky, dubové sudy a ve Skotsku. Jak jsem se na to zuřivě soustředila, jeden mi unikl. Hádejte který?
Ano, ten o Skotsku.
Na třetí překladatelský kiks už naštěstí dojít nestihlo – průvodce nás zavedl zpátky dovnitř, poděkoval za pozornost a donesl nám další ochutnávku – dvanáctiletou Strathisla. A tatínek dojatě zamáčkl slzu v oku a pravil, že mých dvanáct let jazykového vzdělání nebylo nadarmo.
Tak jsme si na to připili.