O horu dál

Lambá Pahár – Čchokori – K2 – Hapla leze zase o horu dál.

A když jsem tak krásně zvládla Cho Oyu, jen to hvízdlo, vymyslela jsem si, že další výstup si chci nějak ztížit. A to nejen symbolicky (Ká dvojka je, jak známo, považována za nehtěžší osmitisícovku), ale hlavně reálně. Od tohohle stanoviska byl pak už jenom kousek k rozhodnutí pro styl Expedice 80.
Expedice 80 byl "vylepšený" styl lezení, tzv. "bez kyslíku". Nejen že účastníci museli získat dvakrát víc svemů, než kolik metrů měla jejich osmitisícovka, měli k tomu i zvláštní expediční úkoly (expediční – rozuměj speciálně pro EX80), které museli splnit všechny a alespoň na 50%. A navíc někdy ke konci výstupu uskutečnit reálný výstup na tisícovku, s tím, že ve dvou dnech musí nastoupat převýšení 1000m (ne, jediná tisícovka nestačí, od moře bychom se docela prošli, že.)
Není to prostě projekt pro žádný béčka.
Ovšem říkala jsem si, že osoba se dvěma osmitisícovkama a gymplem není takový béčko, aby EX80 nedala.
Šla jsem na to "férově" a nepřečetla si ty úkoly dopředu. Prošla jsem si příslušnou listárnu a první dva úkoly, což byly ty informace, které měli první přihlášení, když do toho šli. A, no samozřejmě, šla jsem do toho taky.
Ještě ten večer jsem narazila na báječný záležitosti. Třeba úkol Dokumentace. I svému vlastnímu denímu nemůžu žíkat deník, neboť zápisy denně jsou tam jen z období depresivních a dekadentních, v pohodových časech průměrně dvě řádky za tejden. Jak mám proboha dokumentovat expedici, a to na několika rovinách a několika způsoby? Nebo úkol Peníze – brigáda je, pravda, v plánech na prázdniny obsažena, ale jestli to vyjde, to je ve hvězdách, a sponzoring, to už si nedokážu představit vůbec...
No, prostě jsem se zase uvrtala do něčeho, co dá zabrat. Vítejte v mým světě...
Jo, ale stejně už se na to těším. :-)