cesta k vrcholu vede přes Marathon
Jedním z nesčetných úkolů v Cestě k vrcholu je Marathonský běžec.
Celkem jednoduchý úkol, denně 42 dní za sebou uběhnout 800m. Reálné i
pro takového odpůrce sportu, jako jsem já. Tak jsem se do toho dala.
Snad
každý den potkám na ulici nějakého běžce, jak pomalu, ale vytrvale a
soustředěně kluše k cíli, jímž je pravděpodobně skvělá fyzická kondice.
Profesionálně vypadající ohoz, speciální běžecké boty, odhodlání, které
ho žene dál, a lhostejnost, kterou ukazuje vůči nám ostatním, televizním
existencím, jejichž největší sportovní výkon je dobelhat se z bytu na
parkoviště. Běžci mi vždycky připadali jako svého druhu elita a cítila
jsem se zabředlá hluboko v bahně konzumní televizní společnosti. Tímhle
úkolem jsem s tím zkusila něco udělat.
Pořád jsem si ovšem
nepřipadala jako běžec, když jsem si obula staré tenisky a nejistým
klusem vyrazila. Jako na potvoru nebyl samozřejmě kolem jediný příznivec
běhání, zato se to všude jen hemžilo zamilovanými páry vyfiknutými na
schůzku, důstojnými pány vracejicími se z obchodních jednání a rodinami
na idylické podvečerní procházce. A nikdo na sobě neměl vytahaný tričko a
starý tenisky; nikdo nelapal po dechu, protože nasadil moc rychlé
tempo...nikdo se nevybičoval udělat něco pro sebe. Ha. Já jsem z nich
nejlepší.
Tímto samozřejmě nechci vyjadřovat negativní
postoje k běžcům, zamilovaným párům, rodinám ani komukoliv dalšímu, koho
jsem zmínila. Jedná se pouze o bezprostřední zachycení pocitů z jednoho
úhlu pohledu, zcela vytržené z kontextu. Mír, lásku a běh všem ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat