There's no excuse to be bored. Sad, yes. Angry, yes. Depressed, yes. Crazy, yes. But there's no excuse for boredom, ever. (Viggo Mortensen)

neděle 11. května 2008

Běhám, běháš, zírají

cesta k vrcholu vede přes Marathon

Jedním z nesčetných úkolů v Cestě k vrcholu  je Marathonský běžec. Celkem jednoduchý úkol, denně 42 dní za sebou uběhnout 800m. Reálné i pro takového odpůrce sportu, jako jsem já. Tak jsem se do toho dala.
Snad každý den potkám na ulici nějakého běžce, jak pomalu, ale vytrvale a soustředěně kluše k cíli, jímž je pravděpodobně skvělá fyzická kondice. Profesionálně vypadající ohoz, speciální běžecké boty, odhodlání, které ho žene dál, a lhostejnost, kterou ukazuje vůči nám ostatním, televizním existencím, jejichž největší sportovní výkon je dobelhat se z bytu na parkoviště. Běžci mi vždycky připadali jako svého druhu elita a cítila jsem se zabředlá hluboko v bahně konzumní televizní společnosti. Tímhle úkolem jsem s tím zkusila něco udělat.
Pořád jsem si ovšem nepřipadala jako běžec, když jsem si obula staré tenisky a nejistým klusem vyrazila. Jako na potvoru nebyl samozřejmě kolem jediný příznivec běhání, zato se to všude jen hemžilo zamilovanými páry vyfiknutými na schůzku, důstojnými pány vracejicími se z obchodních jednání a rodinami na idylické podvečerní procházce. A nikdo na sobě neměl vytahaný tričko a starý tenisky; nikdo nelapal po dechu, protože nasadil moc rychlé tempo...nikdo se nevybičoval udělat něco pro sebe. Ha. Já jsem z nich nejlepší.
Tímto samozřejmě nechci vyjadřovat negativní postoje k běžcům, zamilovaným párům, rodinám ani komukoliv dalšímu, koho jsem zmínila. Jedná se pouze o bezprostřední zachycení pocitů z jednoho úhlu pohledu, zcela vytržené z kontextu. Mír, lásku a běh všem ;-)

Žádné komentáře:

Okomentovat