Logické je i to, že většina stravovacích návrhů, připravovaných pro podmínky náročných výprav a expedic, je založená na rychle hotovém a kaloricky bohatém jídle, přičemž výživové hodnoty jsou upozaděny. Beru. Trek po horách, kdy si všechno musím nést na hřbetě, je situace, která nějakou tu instantní mňamku opravňuje.
Situace začíná být problematická, když jsem v jídle nějak omezeni.
Když jsem si vyslechla rozsudek bezlepkové diety, musela jsem se rozhodnout, jestli vyrazím o prázdninách na výpravu po horách. Přesně ve výše zmíněném stylu - v kletru všechno, všecičko na deset dní a pošlape se s tím hřebenovkou.
Nejela jsem. Důvody jsem pro to měla dva a jedním z nich bylo, že jsem v tu chvíli neměla tušení, co bych těch deset dní jedla. Táhnout s sebou kilo rýže, kilo těstovin, kilo brambor - počkat, brambory by mi možná ani nevydržely, k tomu konzervy s rajským protlakem, zeleninou, sýry, vydrží deset dní sýry?, hrome, a k snídani bych měla co?
Od té doby jsem se rozkoukala, objevila mnohé jídlo, které bych na výpravě uvařila rychle a v batohu by netížilo (tolik), a začalo mě lákat pustit se do vrcholových úkolů s bezlepkem jako komplikací.
Třeba úkol Pečení, čili pečení chleba/dortu v ešusu, tak, jak by se to dalo zrealizovat i v divočině.
Chleba tu mám čirou náhodou jeden načatý (a navíc už jsem ho pekla), takže jsem se rozhodla frajersky upéct sladké pečivo. V ešusu. Na plotýnce sporáku.
Základem těsta bylo jedno vejce a lžíce cukru. Lžička perníkového koření zajisté nic nezkazí. Vrchovatá lžíce mouky, přesněji řečeno Univerzální pečící směsi z Albertu, zahustila těsto přespříliš, takže proč tam vlastně nepřidat i ten med? A na závěr půl balíčku kypřícího prášku, díky kterému mi těsto vydatně bublalo už na lince. Výsledné tekuté těsto jsem přelila do ešusu vyloženého pečícím papírem, abych si ušetřila drhnutí připálenin.
Čas pečení se blížil hodině, i když k tomu přispěly i technické problémy.A výsledek... vytvořit něco takového na táboře, budu na sebe hrdá. Že jsem něco takového vytvořila v pohodlí domu a za asistence celého bloku, jemuž okna otevřená kvůli větrání poskytla výtečný výhled... no, nijak zvlášť mě to netěší.
Ale sníst se to dalo.
Navnadila jsi mě. To musím taky vyzkoušet! Máme však plyňák. --- Jednou jsme s kamarádkou pekly buchtu v ešusu a troubě na táboře a bylo to fajn. Obyčejný perník, či bábovku, to už si nepamatuji. A tak radost. :-) Nevzdávej se!
OdpovědětVymazatDrobná potíž je v tom, že v dohledné době jaksi neplánuju žádnou akci, kde by se to dalo vyzkoušet na ohni :-/
VymazatVše přijde v pravý čas. :-)
VymazatTak to je fakt dobrý nápad, tohle by mě nikdy nenapadlo, péct bezlepkově v přírodních podmínkách (byť cvičně v bytě). Až dnes jsem si všimla, že jsi taky na bezlepkové dietě (ne já, manžel). Teď už je naštěstí aspoň větší výběr, ale stejně je to dost omezující.
OdpovědětVymazatAle u Tvého článku se sušenkami se mi líbil ten závěr :-)
Pořád čekám na příležitost vyzkoušet to v terénu :)
VymazatJá si v běžném provozu vařím ze základních surovin sama (jsem vlastně hrozně rozmazlená, denně teplý oběd, večeře i snídaně!), mám pár osvědčených restaurací, kde si vyberu jídlo, když jednou za dlouhý čas chceme někam vyrazit. Až mám pocit, že mě dieta neomezuje. A pak nastane jakákoliv změna, výlet, školení... a já si uvědomím, že jsem namydlená.