(A nepřehledné autobusové dopravy. Na to nezapomínat.)
Angličtina má pěkný meteorologický idiom. Every cloud has a silver lining, tedy Každý mrak má stříbrný okraj, čili Všechno zlé je pro něco dobré.
(Velmi ráda obracím v Every silver lining has a cloud, ale to sem teď nepatří.)
Je to pár dní, co mi skončila odpolední služba a jaksi jsme se s kolegyní zapovídaly, příjemně to utíkalo a bylo o čem přemýšlet, prostě jedno s druhým a když jsem se pak vynořila na rohu u autobusové zastávky, mohla jsem svému spoji zamávat na šťastnou cestu. A další, jak jsem po zběsilém průzkumu mnoha jízdních řádů zjistila, jel za čtyicet minut.
Vždycky radši mrznu/moknu/čekám v pohybu než na místě, takže jsem se vydala na krátkou procházku po okolí, jen tak pro pokrácení času.
A pršelo a pršelo...
...a pak se mezi mraky objevilo slunce. A za to mrznutí a moknutí mě odměnilo hrou stínů na štítech starého města a nad tím vším dvěma skvostnými duhami.
Byl to úžasnej pohled.
Tak barevný nebe při západu slunce, jako jsem pak pozorovala z onoho pozdějšího autobusu domů, to jsem ještě neviděla. A že teď bydlím na místě, kde se malebné západy slunce a přehlídky mraků konají skoro denně. Zelený nebe. Žlutý. Fialový. Lepší než tenkrát na táboře.
To jen tak, kdybyste někdo přemýšlel, co po večerech dělám. Koukám na oblohu a žasnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat