...kolikáté že hlášení?

(A započítala jsem si to, které jsem hlásila správci nových stránek, tedy sobě? Ej, pod svícnem bejvá tma.)

Tak tomu nebudete věřit...celý březen (a kus února k tomu) mám zapsané jenom svemy v kategorii fyzička. A zrovna já... Je to tedy jenom za schody, kilometry a tréninky, ale stejně, svem ke svemu, a jednou na tu Čchokori vylezu. (Chtěla jsem sice pokročit s EX80 úkoly, ale nechala jsem doma ExpeD, kde mám expedici hezky rozepsanou a připravenou...už zase...) Vychází mi to tedy za tu dobu jen stovka, a to ještě necelá (o dva...ale nožky po tréninku bolí tak, že po schodech už běhat nejdu, pardon.).
Abych se posunula jinde, dovolte mi, abych si tímhle článkem posloužila místo ExpeDu a zdokumentovala knížku, kterou jsem přečetla. (Jak se znám, tak než mi přijde pod ruku ExpeD, zase zapomenu, že ji chci zapsat...)

Dan Brown: Ztracený symbol
Další dobrodružství symbolologa Roberta Langdona, tentokrát (skoro) doma ve Washingtonu. Luští neuvěřitelné množství symbolů na jedné malé věci (jako obvykle), pronásledován policií (jako obvykle) na objednávku zločince (jako obvykle, jen s tím rozdílem, že tentokrát vědomě.) (Porovnávám s Šifrou mistra Leonarda.)
Když se nad tím takhle zamyslím, dějová linie nepřekvapí. Ale coby člověk, který by moc rád a neumí to, musím prostě ocenit komplikovanost, různé vyprávěcí roviny a komplexnost příběhu. Byť je místy dosti morbidní, Brownovo rochnění se v nejrůznějších symbolech, tradicích a rituálech se mi příjemně čte. (A fakt je, že už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knížku opravdu zoufale nechtěla odložit. Jak jsem někomu říkala před cestou do školy... Ve vlaku bych se měla učit latinu – ale hlavního hrdinu zrovna topí, tak myslím, že na ni nedojde.)
Připadá mi to jako knížka dosti prvoplánová, ale pro krátké večery po osmihodinových laborkách a psaní protokolů přesně ten druh oddchové literatury, který mi sedne.
Osmdesát svemů je doma, díky za pomoc :-)