Dosud bez přestávek, pomalu, ale jistě...
Abych to
zbytečně neprotahovala: Jsem někde mezi 4379 a 3269 S. Ty čtyři tisíce
jsou ve zcela perfektním případě (musím si ujasnit pár věcí ohledně
počítání některých úkolů) a tři tisíce v tom úplně nejhorším (pokud se
mi nepodaří objevit, kam se mi ztratilo těch 110S, které v jednom součtu
mám a v jednom ne. Ještěže si to sčítám nadvakrát.)
A jak jsem se
k tomu dostala? Četba, skautské akce, dokonalý úkol 14 českých vrcholů
(ještě víc svemů je v 14 českých řek, ale pořád se mi nějak nechce
zjišťovat kdy, kde, jak, s kým a jakou vlastně řeku. Jednou. Asi tak po
maturitě.) a geniální objev, že cesta do a ze školy je dohromady
kilometr.
Chystám se i na další akce. Třeba úkol Krize (napadají
mě hned dvě cynické varianty: Netopí kotel, v domě je zima jak v psinci,
úkol – nezmrznout, a Nemůžu kousat, musím do sebe všechny potřebné
živiny dostat v kašovité formě a nepadnout s avitaminózou. Ne, dělám si
legraci, pojmu to vážněji..) nebo Hlad (vzhledem k tomu, jak často nemám
svačinu, případně oběd, mám už celkem trénink. Teď jen vyhmátnout ten
grif ve výrobě müssli.) Taky jsem rozjela dlouhodobý (velice dlouhodobý) projekt na téma Kniha. Příští září se mě zeptejte, do té doby bych mohla udělat nějaký pokrok...
Mám
ještě jeden tajný plán, a to zkusit si znovu Marathon – jen tak, bez
svemů (snad jen za kilometry), abych věděla, že to umím i líp. Hmm...je
reálné odběhat Marathon v zimě? Možná počkám do jara...
PS:
Obligátní poznámka: Pokud nemáte ani tušení, o čem to žvaním, a rádi
byste to pochopili, radši klikněte na odkaz Skunipa nebo obrázek Cesta k
vrcholu - obojí v menu. Hned uvidíte. A můžete se přidat :-)
