(Protože Hapla a její dvě levý pracky opět na scéně nezní tak důstojně.)
Je to rok či dva, co jsme seděli na gauči u rodiny, Olie, J. a já, a vybalovali vánoční dárky.
Olie vybalí rychleschnoucí ručník. J. vybalí rychleschnoucí ručník v jiné barvě. Já vybalím sadu zátek na víno.
J. vybalí funkční tričko. Olie vybalí funkční tričko v jiné barvě. Já vybalím chladící obal na víno.
Tvářím se potěšeně, ale vrtá mi hlavou, co to má znamenat. Jako že Olie a J. si budou cestovat, zažívat lecjaká dobrodružství a nikdy si u toho nepopletou vybavení, zatímco já mám sedět doma a pít víno?!
Rok (či dva) poté se kaju, vynáším chladící obal na víno do oblak, ukláním se k severozápadu, tluču čelem o zem a velebím dárkyni.
Ničím se ta opařená ruka nechladí tak skvěle, jako obalem na víno. A že mám s čím srovnávat.
Žádné komentáře:
Okomentovat