Je to už nějakou dobu, co jsem napsala článek
Věc volby o tom, jak je fajn, že mají obchody spoustu bezlepkových dobrůtek, i když si je třeba nikdy nekoupím. Od té doby jsem poněkud přehodnotila názor, protože mimo jiné svou činnost ukončil sympatický obchůdek s potravinami podle všeho proto, že neměl dost zákazníků. Ve mně se dlouho praly dva pohledy na věc - že jsem si žila dokonale spokojeně, dokud tam ten obchod nebyl, takže není důvod tam nechávat půl výplaty proto, že tam teď je, a že když chci, aby tam byl, tak bych ho ale měla podpořit. Podporovala jsem ho, byť rozhodně méně než půlkou výplaty, nestačilo to.
Ale o tom jsem mluvit nechtěla.
Chtěla jsem se zmínit, že současná opatření proti šíření koronaviru jsou pravý opak. Jakožto introvert a duší knihovnický povaleč jsem nikdy neměla problém být zavřená doma, ať už kvůli nemoci, vedrům nebo prostě jenom proto, že jsem chtěla strávit klidný a nenáročný víkend. V zimě se to stávalo celkem často, protože mi řadu víkendů spolklo prakticky beze zbytku vzdělávání a mezi prací s lidmi, vedením tréninků a vzděláváním v týmu jsem radostně skočila po možnosti strávit požehnaných čtyřicet osm hodin o samotě.
Jenomže teď někdo řekl, že doma být musím, přinejmenším tak moc, jak práce dovolí, a v hlavě to přepnulo z "můžu" na "musím". Neužívám si to tolik, jak jsem čekala.
(A taky je teď vážně špatná doba na to, aby člověk chytil obyčejné nachlazení nebo provedl některou z dalších vylomenin, kterými si od Nového roku komplikuju život. Někdy o tom povyprávím, ale raději počkám, až se to všechno pouzavírá a já získám odstup.)
Takže tu sedím, komplikuju si život, přemýšlím, že bych ještě trochu podpořila české nakladatele a koupila si ještě nějakou knížku. Jsem zastáncem knih papírových, ale s koupí tabletu jsem přišla na to, že e-knížky mají pár výhod - nezlomí vám hřbet mít v kabelce všechny čtyři detektivky s Cormoranem Strikem, můžete si číst i v setmělém autobuse a nevypadne vám záložka. (V ePub Readeru si, pravda, musíte vždycky vzpomenout, že tu záložku máte vytvořit, ale jak ji jednou máte, nevypadne.) A v tuhle chvíli pro mě e-knížky dokonale řeší dilema, že bych ráda podpořila knižní trh, ale zároveň nechci přidělávat ještě víc práce poště a kurýrním službám.
No, zatím jsem si koupila jednu, v merku jich mám ještě pár. Uvidíme, jak se omezení budou vyvíjet dál.
A mezitím vzpomínám na (ne)dávnou procházku (pocity klamou, nejsou to ani dva měsíce), na které jsem si fotila mraky. Zkoušela jsem tenkrát trochu malovat krajinky a oblohu akrylovými barvami a říkala jsem si, že kdybych namalovala tohle, nikdy mi taková nerealistická mračna neprojdou.
Tož, moji milí, držte se.
